Academia vitae et mortem

Usmála jsem se na Emily, která kamenně stála a sledovala rozzářený parket před námi. Šťouchla jsem do ní, abych ji probrala. "Mmm.." zašeptala Emily jen a dál sledovala parket. Podívala jsem se na parket, kde tancovali různé páry. Bylo mi jasné, že byli opilí. Ušklíbla jsem se, tohle bude ještě zábava."Jdu k baru" upozornila jsem Emily, "můžeš jít se mnou, nebo tady zůstaň zírat na ten parket" zamířila jsem si to k baru. "ne, počkej, nenechávej mě tu!"… Celý článek ›

Zbytek dne ubíhal rychle a celkem dobře... - ne kecám, popravdě jsem nic nestíhala. Asi dvě hodiny jsem se dělala s líčením, protože s tím jsem si nikdy starost nedělala, hodila jsem na sebe zkrátka řasenku a nějaký ty linky... ale stíny nebo snad rtěnka? Tak to nikdy.Ještě hodinu před líčením jsem hledala nějaký návod, abych vše nemusela ihned odličovat... ale ani ten nepomohl, protože odličovat jsem se stejně musela každých pět minut, kdy jsem něco - pro… Celý článek ›

Dnešní školní den jsem úspěšně přežila a teď už jsem jen hodila svou tašku do rohu mého malého pokoje. Emily měla dneska ještě dvě další hodiny, takže jsem na ni ani nečekala. Mrskla jsem sebou do postele a přemýšlela o tom co se dneska stalo... přesněji o tom, že jsem "byla" drak.Zdálo se mi to? Zavrtěla jsem hlavou, rozhodně se mi to jen zdálo, co by to jinak znamenalo? Že jsem nějaký drak? Ale i tak... připadalo mi to tak reálné, tak skutečné. Cítila… Celý článek ›

V dálce jsem slyšela hlas jak ke mě mluví, ačkoliv ten hlas byl povědomý nedokázala jsem poznat komu patří... a ani slova ke mě nedoléhala, proměnila se všechna v bezvýznamnou patlanici. Před očima se mi konečně vyjasnilo a rozhlédla jsem se. Byla jsem na nějaké hoře a..."Co to?" vykřikla jsem překvapeně, když se můj pohled zastavil na mém těle. Nebyla jsem člověk, ale drak!Měla jsem čtyři nohy a dvě křídla. Nádherný tyrkysovo černý drak. Pomalu jsem… Celý článek ›

PROLOGNoha vpřed, otočka, úder, kop, úder, krok doprava... nebo doleva? "Řink" ozve se zařinčení, když ocelový meč dopadne na tvrdou zem v ringu. Pět sekund ticha... smích. Ten smích pocházel od jeho soupeře, "copak Ayato? Začalo se ti stýskat po mamince?". Všichni překvapeně zatajili dech. "Ty!" vykřikne desetiletý Ayato a vrhne se na něj rukami. "Dost!" vykřikne profesor - a zároveň jeho otec - a Ayato prudce zabrzdí. Jeho otec pokračuje, "Ericu do… Celý článek ›