I NEED YOU - 1. DÍL

1. DÍL

"Hej šprtko!" uslyšela jsem v dálce, otočila jsem se a.. "au!" vykřikla jsem, když mě obrovský atlas zeměpisu zasáhl do hlavy. Všechny pomůcky, které jsem držela se rozsypaly na zem a s nimi jsem na zemi skončila i já. "Sakra... Hinsová nebude mě seřve" zakňourala jsem si pro sebe a ignorovala jsem smích kolem mě, když jsem ze země sbírala pomůcky.

Úplně jsem zapomněla, že po mě někdo hodil atlas... no... to jen dokud se ten dotyčný neobjevil přede mnou. Ale ne... byl to Bosten... jeden ze školních šikanérů. Na tváři měl pobavený úsměv, vlasy měl nakrátko zastřižené a obličej jako gorila. Na rukou byly dobře vidět jeho svaly, které byly teď napjaté.

"Tak co šprtko?! zeptal se mě a vytáhl mě nahoru za vlasy. Zaskučela jsem. "slečno Wealle, kde mám ty pomůcky?!" Vykoukla ven profesorka Hinsová a Bosten mě s odfrknutím rychle pustil a spakoval se. Rychle jsem sebrala bednu s pomůckami, "tady profesorko" usmála jsem se na ní, když se na mě otočila. "Panebože co to máš s vlasy? Ježiši! A ta boule." úplně jsem na to zapomněla... samozřejmě, že tam již dávno musela být boule.

"To nic, já jsem jen spadla" profesorka přikývla a vzala si ode mě krabici. Potom jsem odešla. Zamířila jsem směrem na školní záchodky. Vydechla jsem... nikdo tu nebyl... naštěstí. Upravila jsem si vlasy a prohlédla jsem si tu bouli v zašmudlaném zrcadle. "Ah..." zakňourala jsem, vypadala jsem opravdu hrozně. Ne, že by na tom moc záleželo, beztak si mě tady buď nikdo nevšímal a nebo mě šikanovali. A třeba kluci? Ne, žádný o mě neměl zájem a já o něho taky ne, takže...

Nechala jsem bouli boulí a upravila si uniformu. Potom jsem se vydala do třídy a počkala na zvonek. Samozřejmě, že jsem sklidila i pár posměšných výkřiků nebo holčičího hihňání na účet mé boule. Zazvonilo... konečně! Moje spása, čtyřicet pět dalších minut, které bych mohla přežít. To jsem, ale nevěděla, že přijde něco trochu nečekaného.

Dveře se otevřely a vstoupil profesor Davison, kterého jsme měli na matematiku. A za ním šel ještě někdo. Přestala jsem dýchat.. a to aniž bych si to uvědomila! A věřila jsem, že spolu se mnou přestalo dýchat tak devadesát devět procent holek u nás ve třídě. Byl tak... sexy. Hnědé rozcuchané vlasy a nádherné tmavé hnědé oči. Jeho vzhled působil sice navenek tvrdě.. ale připadalo mi to, že se za ten vzhled schovává... uzavírá se. Jak jsem to poznala? Přeci jen jsem dělala to samé. "Tohle je váš nový spolužák... Christian Arzo" řekl učitel s nezájmem.

Potom mu něco zašeptal a on se vydal směrem ke mě. "Buch, buch, buch" mohla jsem dokonale slyšet svoje srdce, které bylo až v krku. Proč šel ke mě? Došlo mi to až když si sedl na místo vedle mě. Seděla jsem úplně vzadu, ve stinném místě a vedle mě bylo jediné volné místo. Rychle jsem odšoupla věci, které jsem měla rozvalené po celé lavici, abych mu udělala místo na jeho půlce. "Ehm... a-hoj" pozdravil jsem ho svým obvyklým koktavým hlasem a když se na mě podíval, raději jsem uhla pohledem. Ty jeho oči... byly tak... děsivé.

"Ahoj" pozdravil mě, ale dál se mi nevěnoval. Jeho hlas... bože, byl tak úžasný, ale i přesto.. zněla v něm jistá bolest, jistý smutek. Najednou jsem si vedle něj připadala hnusná. Nic neříkal, fajn.. alespoň není komunikativní, tohle by se dalo přežít. Naposledy jsem si ho změřila, ale potom už jsem se dál věnovala výuce.