4. ČÁST - AVEM

Usmála jsem se na Emily, která kamenně stála a sledovala rozzářený parket před námi. Šťouchla jsem do ní, abych ji probrala. "Mmm.." zašeptala Emily jen a dál sledovala parket. Podívala jsem se na parket, kde tancovali různé páry. Bylo mi jasné, že byli opilí. Ušklíbla jsem se, tohle bude ještě zábava.

"Jdu k baru" upozornila jsem Emily, "můžeš jít se mnou, nebo tady zůstaň zírat na ten parket" zamířila jsem si to k baru. "ne, počkej, nenechávej mě tu!" zakřičela za mnou vyděšená Emily a už mě doháněla. Musela jsem se pousmát... Emily byla takovej andílek.

Sedla jsem si na barovou stoličku a Emily si sedla vedle mě. Otočila se na nás barmanka, nad kterou (jak jsem pochopila), slintala polovina kluků co seděla zde u baru. Nevypadala špatně... měla černé vlasy, jejichž konečky byly nabarvené na červeno. Také měla tmavě hnědé oči (skoro až černé), na sobě měla krátké červené šaty a zástěru pro barmany. Na ruce měla vytetovaného orla.

"Em... jo, dám si vodku" Emily na mě zděšeně koukala, když jsem řekla slovo vodka. "Páni, tady na to jde někdo zostra" zasmála se barmanka, "a vy slečno?" otočila se na Emily. "J-já, jen vodu prosím" šťouchla jsem do ní naštvaně, "tedy... dám si bourbon" barmanka pobaveně přikývla a za chvilku ke mě přistála vodka a k Emily její bourbon. Nebylo to poprvé co jsem vodku pila... sice mě a ani Emily ještě nebylo dvacet jedna, ale co už... stejně se tady o to nikdo nestaral. Navíc Emilyino jméno dokázalo přesvědčit i policajty.

Kopla jsem do sebe panáka vodky a usmála se jako blázen. Asi po šesti dalších panácích už jsem měla dávno mžitky před očima. Emily na mě nesouhlasně koukala, zasmála jsem se, "pojď!" vykřikla jsem na ni a táhla jsem jí na parket. Chvilku jsem ji do tancování musela nutit, ale potom si povzdechla a přidala se ke mě v bláznivých pohybech.

"Musím si odskočit" zašeptala mi Emily a já jsem přikývla, odcupitala pryč hledat toalety. A já jsem už chtěla zamířit k baru, když v tu se za mnou ozvalo odkašlání. Otočila jsem se, "ahoj krasavice" řekl kluk za mnou. Byl pěkný... sakra byl sexy! Blond vlasy mu rozcuchaně trčely kolem hlavy a propůjčovaly mu tak vzhled rošťáka. Měl opálenou pleť (podobně jako já), zelené oči a ostře řezaný obličej. Na sobě měl rifle a košili, na které měl pár knoflíku rozeplých, takže odhalovala jeho pořádně vypracované svaly na hrudníku.

"Ahoj" pozdravila jsem ho flirtovně. Co to se mnou bylo? No jasně, byla jsem opilá... všechno mi bylo jedno. "Mohu být potěšen přítomností tak pěkné slečny a pozvat ji na drink?" usmála jsem se nad jeho zdvořilou řečí, "samozřejmě" nechala jsem se chytnout za ruku a odvést k baru. Emily pořád nikde... ne, že by mi to zrovna vadilo, když jsem zde měla společnost jako je tahle.

Panáky vodky ubývaly a ubývaly a já už je přestala počítat. Nebyla to však jen vodka.. ale i zelená, bourbon, whiskey, tequila a různé míchané alkoholické nápoje. Důležité je zdůraznit to ALKOHOLICKÉ. Nakonec jsem i s tím klukem, který se mi již před pár panáky představil jako Josh, skončila v uličce vedle baru. Jeden polibek... druhý... třetí... přestávali jsme se líbat jenom, když jsme se potřebovali nadechnout. A potom jsme zase začali nanovo.

"Pojď ke mě" zašeptal mi do ucha. Zachichotala jsem se jako nějaká bláznivá kráva, "tak jo" odpověděla jsem mu a políbila ho. Nesuďte mě, alkohol z nás dělá jiné lidi.

***

"Auu.." sykla jsem, když jsem se probrala. Hlava mě děsně bolela. C-co se stalo? Uvědomila jsem si hned, jak jsem se zbavila mžitek před očima a bolest hlavy se trochu snížila. Vyskočila jsem z postele. Tak tohle rozhodně nebyla má postel a můj pokoj! A... a ani moje tričko. Měla jsem na sobě - pro mě moc velké - černé tričko. A... bože! Já neměla ani spodní prádlo! Z vedlejšího pokoje jsem slyšela hlukot vody, nejspíš ze sprchy.

Snažila jsem si urovnat co se včera stalo.. Emily šla na toaletu a potkala jsem nějakého kluka.. dala jsem si s ním pár panáků a potom... jsme se líbali. Panebože! To snad ne, neudělala jsem to, že ne? Nevzdala jsem se svého panenství s klukem, kterého ani pořádně neznám a ani si to nepamatuji, že ne? Prosím, že ne?

Josh - jak jsem si vzpomněla - vyšel ven ze sprchy. Fajn, myslím, že ano. "Ááá.. moje koťátko už je vzhůru jak jsi se vyspala?" už jsem stála k Joshovi zády a oblékala si spodní prádlo. "Já... jo, dobře, ale už musím jít" řekla jsem rychle, když jsem si zapínala šaty a obouvala boty. Josh se tvářil zmateně, "jo, jasně" řekl jen a já už jsem mířila ven.

Běžela jsem nějakým směrem, dokud jsem si nevzpomněla, že ani nevím kde to jsem. Sakra, sakra, sakra! "Emily" vykřikla jsem najednou, když jsem si to uvědomila. Rychle jsem ji našla v rychlých kontaktech a zavolala. "El!" ozvalo se z druhé strany, "jsi v pořádku? Včera jsem tě nenašla v klubu, i když jsem hledala všude! Bože, bála jsem se o tebe. Co se stalo? Kde jsi?" vysypala na mě Emily, "Emily!" zastavila jsem ji, "jsem v pořádku... všechno ti řeknu, ale nevím kde jsem..." řekla jsem jí a popsala jsem jí okolí. "Fajn jedu pro tebe" řekla Emily a zavěsila. Za tohle a ještě spoustu dalších věcí jsem Emily obdivovala.

Měla totiž dokonalý přehled o celém městu a všude se dokázala zorientovat.. narozdíl ode mě. Za chvilku zastavilo Emilyino auto u mě a jakmile jsem do něj vstoupila, auto vyjelo a Emily mě zasypala otázkami.

"Ty jsi co?!" vykřikla Emily, když jsem jí převyprávěla celý příběh... nebo alespoň to na co jsem si vzpomínala. Uhla jsem pohledem od jejích pronikavě zelených očí. "Nesuď mě, byla jsem opilá" Emily si povzdechla, "já tě nesoudím, to víš... já jen.. to je tak.." "já vím" řekla jsem jí. Zbytek cesty probíhal v tichosti, Emily se mě snažila navést na jiné myšlenky a snažila se se mnou bavit, ale moje jediné odpovědi byli "ano", "ne" a "hm...", nakonec to vzdala.

Když jsme dojeli domů, tak jsem vystoupila a zamířila k domu. Matka už by měla být doma, to nebylo vůbec dobré.. nejspíš bude vyvádět, když zjistí kde jsem byla a co jsem.. ehm... dělala, ale věděla jsem, že jí to musím říct. "Ahoj Emily" rozloučila jsem se s ní, "Ahoj El, hodně štěstí s mamkou a zítra ve škole" mrkla na mě a odjela.

Nadechla jsem se a vstoupila do dveří. "Mami?" nic, "Mami?!" pořád nic... zmateně jsem se vydala do kuchyně. Výkřik... moje matka... moje matka... ležela tam na zemi... v kaluži krve. "ne!" chtěla jsem se za ní rozeběhnout, ale někdo mě stáhl za roh. Moje oči se setkaly s jeho.. bože! Jeho oči... jeho oči byly zlaté! Chtěla jsem křičet utíkat, ale to už mě ten neznámý vlekl pryč z domu a moje protesty ho nezajímaly.