3. ČÁST - AVEM

Zbytek dne ubíhal rychle a celkem dobře... - ne kecám, popravdě jsem nic nestíhala. Asi dvě hodiny jsem se dělala s líčením, protože s tím jsem si nikdy starost nedělala, hodila jsem na sebe zkrátka řasenku a nějaký ty linky... ale stíny nebo snad rtěnka? Tak to nikdy.

Ještě hodinu před líčením jsem hledala nějaký návod, abych vše nemusela ihned odličovat... ale ani ten nepomohl, protože odličovat jsem se stejně musela každých pět minut, kdy jsem něco - pro ostatní naprosto primitivního - zkazila.

Nakonec, když se mi povedlo dokonale nalíčit - nebo alespoň, tak dokonale jak to jen šlo - tak jsem si líčení stejně rozmazala, když jsem se oblékala do nových šatů. A zase to šlo znovu... "Cink" ozvalo se na zvonku. Věděla jsem, že to byla Emily a určitě už vypadala dokonale, jako vždycky a já? Spěchala jsem ke dveřím s rozmazanými stíny po celém obličeji a jenom ve spodním prádle.

"Ahoj, tak kam jdeme?" Zeptala se Emily, ale prudce zabrzdila, když mě uviděla před sebou. "Panebože, co se ti stalo?" zepatala se naprosto zděšeným hlasem. "Pojď radši dál, nehodlám tady stát hodinu na chodbě jenom ve spodním prádle a vysvětlovat ti to" zavrčela jsem a rychle jsem jí šoupla dovnitř a zavřela za sebou.

Naprosto jsem nechápala jak můžu mít za nejlepší kamarádku Emily... její matka byla slavná modelka a její otec zase zpěvák. Tudíž žila v naprostém blahobytu, bydlela v nádherném dvoupatrovém bytě a všude chodila nádherně upravená a s těmi nejdražšími šaty. Její rodiče mě nesnášely... věděla jsem, že to je kvůli tomu, že si myslí, že by měla Emily mít "lepší" kamarádky - Nebo-li ty namyšlené krávy s mini-sukničkama, které balily každého sexy kluka na kterého narazily třeba jen na špinavých záchodkách.

Emily by si jejich přízeň určitě získala jenom kdyby jim řekla obyčejné "ahoj", to by se ale nesměla kamarádit se mnou a ještě k tomu se mě zastávat. A i teď popravdě vypadala perfektně. Na sobě měla zlaté třpytivé šaty, které se krásně točily a vlněly při její ladné otočce. Na obličeji neměla ani nejmenší nedostatek, měla zlaté oční stíny (které ladily s barvou šatů), krásné linky s ocáskem, dlouhé řasy (které měla jistě na starost velmi drahá řasenka) a světle růžovou rtěnku. A samozřejmě eleganci jí dodávaly i zlaté podpatky.

Šaty navíc dodávaly šmrnc i její postavě.. věděla jsem jistě, že za Emily by se otočila minimálně stovka kluků. Oproti tomu co jsem, ale měla vybráno já to bylo nic... ještě kdyby se mi to podařilo připravit tak jako Emily, ale nestíhala jsem.

"Fajn" začla Emily, když jsem za ní zabouchla dveře. "Musíme tě dát do pořádku, takže kde máš věci? Líčidla, šaty, hřeben a tak?" vděčně jsem se na ní podívala, "díky Emily... všechno je v koupelně... teda až na šaty ty jsou u mě v pokoji". Emily beze slova zamířila do koupelny a mě táhla za sebou. Zavřela dveře a posadila mě na malou židličku u zrcadla. Nic jsem nenamítala a dělala to co mi řekla.

Nejdříve mě odlíčila - pálilo to, ale na to jsem po tak dvaceti odličování za tenhle den byla zvyklá. Polštářky, které byly naprosto černé od toho všeho make-upu, řasenky a především mých stínů házela Emily jeden po druhém do koše. Ruce jí létaly a za pár minut pyšně prohlásila: "Hotovo". Vstala jsem ze židličky a podívala jsem se do zrcadla. Otevřela jsem pusu, "to je úžasné!" řekla jsem upřímně.

Měla jsem tmavě rudou rtěnku, samozřejmě nějaký ten make-up (ale toho nebylo mnoho, protože jsem měla od přírody krásnou opálenou pleť), korektor, samozřejmě řasenka, krásné linky s ocáskem, ale to co mě nejvíce fascinovalo byly moje stíny. Připravila jsem si černé a stříbrné stíny, ale můj nejlepší výtvor byl stejně jen se stíny černými. Emily to, ale zkombinovala a teď mé tyrkysové modré oči zdobily třpytivé stříbrno-černé stíny.

"Jsem ráda, že se líbí." zasmála se Emily mému naprostému úžasu, "teď se jdi oblíct a potom něco uděláme s tvýma vlasama". Až teď jsem si uvědomila, že o vlasy jsem se vůbec nestarala. A bylo to na nich vidět, trčely totiž do všech stran jako stožáry. "Dobře" ušklíbla jsem se a vydala jsem se do svého pokoje, kde jsem se převlékla - tentokrát už jsem dávala opravdu velký pozor, aby Emilyina úžasná práce nepřišla nazmar.

Již oblečená jsem se vrátila zpět do koupelny, kde se ozvalo obdivné písknutí Emily, když si změřila moje šaty. "Tak tohle jsi myslela pojmem Odvážné šaty?" pořád na mě zírala. "Jop, přesně to" zasmála jsem se a sedla si zpět na židličku. "Radši se postarej o ty vlasy Emily". "Nojo, nojo" řekla mi Emily a dala se do práce. Začala mě česat. "Au!" sykla jsem, když Emily zavadila hřebenem o místo, kde jsem měla modřinu, když jsem spadla z židle. "Promiň" omluvila se a už mi odhrnovala vlasy, aby mohla vidět co mě bolí.

Zastavila se, "to je dost hnusná modřina" zašklebila jsem se, "jo, to vím i bez tebe." Emily nereagovala na mou poměrně hnusnou odpověď, "naštěstí máš tmavý vlasy, ale i tak ti radši udělám nějak účes, aby se to skrylo." Aaa.. díky panebože za mé tmavé hnědé vlasy (a když říkám tmavé, tak myslím opravdu tmavé - někdy vypadají spíše až jako černé). Nic jsem nenamítala a nechala jsem Emily, aby mi sčesala vlasy do krásného účesu.

Jakmile jsem byla připravená, tak jsme vyrazili. Sice o půl hodiny později... ale vyrazili. Emily pořád nevěděla kam jdeme, ale i tak zaplatila taxík. Ani adresu, kterou jsem řidiči vyslovila neznala - možná to bylo dobře. Když jsme konečně zastavily natěšeně jsem vystoupila, Emily také vystoupila, ale spíš se strachem. "To snad nemyslíš vážně" řekla, když taxík odjel a jí se naskytl pohled na jeden z největších klubů v New Yorku. "To myslím" usmála jsem se a zamířila jsem ke vstupu. Emily chvilku stála jako přibitá, ale potom se vydala stejně za mnou.

"Budu potřebovat menší pomoc, nepustí mě tam jen tak. Řekni jim, že jsi Emily Cappello" zdůraznila jsem Cappelo a Emily pochopila. Odhodila si blond vlasy (ve kterých měla zlaté třpytky) na stranu a zamířila k vyhazovači. Ten stál tvrdě jako skála před vchodem, "musíte se postavit do řady", Emily se na něho zatvářila pobouřeně. Herečka to byla skutečně dobrá... to jsem musela uznat. "jsem Emily Cappelo" řekla mu a ukázala mu svou občanku.

"O-omlouvám se" řekl vyhazovač, když uslyšel jméno Cappelo a viděl její občanku. Otevřel jí V.I.P vchod a Emily vstoupila. Já jsem jí následovala, ale vyhazovač mi zabránil ve vchodu. "Jen V.I.P slečno" řekl kamenným hlasem vyhazovač. Emily se otočila na podpatku, "v pořádku ta je tu se mnou" vyhazovač se zatvářil omluvně a otevřel mi vstup. Potom se za mnou dveře zavřely a naštvané výkřiky čekatelů na můj a Emilyin účet přerušila hudba klubu...

---

Vítám vás, všechny čtenáře, co sem zavítali. Jsem ráda, pokud se vám povídka zatím líbí. Nebojte brzy se to rozjede. Byla bych ale ráda, kdyby jste mi napsali co si o tom myslíte, tedy vaší kritiku (nebojte zvládnu všechno) a to jak pozitivní, tak negativní. Určitě můžete napsat i zápory a říct mi jak povídku vylepšit, ocením to. :)